Autoforum

/

Foto: BMW

Zdá se, že se EU daří dosáhnout svého. Mohlo by to být vnímáno jako dobrá zpráva, kdyby se o pokles spotřeby postarala vyšší efektivita. Tak to ale není, hlavní zásluhu na tomto vývoji má devastace průmyslu daná vysokými cenami elektřiny.

Když někteří analytici ještě na jaře předpovídali, že německá ekonomika letos vzroste o 0,3 procenta, říkal jsem si, že asi vědí víc než já. Nesleduji detailní data, bezpočet tabulek či grafů a ani studií, které by mapovaly ekonomickou situaci u našich západních sousedů. Přesto se z toho, co se dá vyčíst z běžně dostupných údajů a vytušit z kontaktu s lidmi z průmyslu, takový vývoj nezdál být moc pravděpodobný.

Čas nás v mezičase posunul o šest měsíců dále a momentálně už o růstu nemluví ani ti největší optimisté. Aktuálně se očekává 0,6procentní propad, za čímž má stát primárně růst cen energií. „Zmenšení nabídky elektřiny v Německu bylo chybou,“ uvedl prezident mnichovského ekonomického institutu Ifo Clemens Fuest. Odkázal přitom na vypnutí posledních bloků atomových elektráren, ke kterému došlo na jaře, stejně jako na přerušení odběru ruského plynu. Místo toho totiž ve hře zůstalo hlavně uhlí a obnovitelné zdroje.

Nyní se dozvídáme, že spotřeba elektřiny v Německu v roce 2023 klesla o 8 procent. Pokles spotřeby na 10 784 petajoulů navzdory bující elektromobilitě představuje historicky nejnižší hodnotu od roku 1990. Může to znít jako dobrá zpráva, neboť o snížení spotřeby energie při všech těch požadavcích na vyšší efektivitu přece jde. Jenže takhle jednoduché to není - tento propad není dílem vyšší efektivity, je dílem poklesu výkonu celé ekonomiky, a to zejména v energeticky náročných průmyslových odvětvích.

Ve skutečnosti tak jde o tragédii svého druhu, neboť často probíraná „deindustrializace” je v Německu zjevně v plném proudu. A Fuest varuje před dalším vývojem, který nemá šanci jít jiným směrem - veškeré dopady nedávno započatého procesu teprve přijdou. „Plány firem z chemického průmyslu na přemístění výroby je třeba brát vážně,“ uvedl mimo jiné. Nejde nicméně jen o tento obor, stěhování mimo Evropu zmiňuje stále více společností, automobilky nevyjímaje. Proč by totiž někdo měl vyrábět auta se ztrátou zapříčiněnou vysokými mzdami, drahými energiemi a dalšími zbytečnými byrokratickými náklady, když stačí přesunout halu o pár tisíc kilometrů na východ, kde máte vše levněji? Odpověď se nabízí sama.

Snížení spotřeby elektřiny tedy nelze brát pozitivně, bez širšího kontextu je to jen jedna strana mince, navíc taková, na kterou se kouká snáze a se zalíbením. Tu druhou nikdo nebude chtít vidět, tedy určitě ne z těch, kteří se rozhodli tlačit jednostranně zaměřenou zelenou politiku až do sebezničení.

Zdroj: Focus

Petr Prokopec